Cytotherapy

Transplantované mezenchymální stromální buňky jsou schopné migrovat na povrch kosti a zlepšit osteogenezi u glukokortikoidy indukované osteoporózy

Dlouhodobé podávání nebo vysoké dávky kortikoidů způsobují úbytek kostní hmoty a snižují její novotvorbu. V minulých studiích autoři prokázali, že podávání dexametazonu (Dex) způsobuje posun diferenciační rovnováhy mezenchymálních stromálních buněk (MSC) ve prospěch adipogenní linie před osteoblastickou, což je jeden z klíčových mechanismů osteoporózy vyvolané Dex (DIO). Tato zjištění naznačují, že doplnění funkčních alogenních MSC by mohlo být terapeutickou strategií pro DIO. V této studii autoři zjistili, že intramedulární injekce s MSC měla malý účinek na tvorbu nové kosti. Sledování injikovaných buněčných linií MSC značených zeleným fluorescenčním proteinem (GFP) odhalilo, že 1 týden po transplantaci MSC migrují na povrch kosti (BS) u kontrolních myší, ale ne u myší s DIO. Podle očekávání byly GFP-MSC na BS většinou Runx2-pozitivní; GFP-MSC nacházející se mimo BS se však nedokázaly diferencovat v osteoblasty. Dále se zjistilo, že hladina transformujícího růstového faktoru beta 1 (TGF-β1), jednoho z hlavních chemokinů pro migraci MSC, je v tekutině kostní dřeně DIO myší výrazně snížená, nedostatečná k ovlivnění migrace MSC. Dex tedy inhibuje expresi TGF-β1 snížením aktivity jeho promotoru, což snižuje TGF-β1 v kostní matrix i aktivní TGF-β1 uvolňovaný během kostní resorpce zprostředkované osteoblasty. Tato studie naznačuje, že blokování migrace MSC v osteoporotické kostní matrix přispívá ke ztrátě kostní hmoty, a naznačuje, že mobilizace MSC do BS může být slibným cílem pro léčbu osteoporózy.
https://www.isct-cytotherapy.org/article/S1465-3249(23)00008-7/fulltext

Vliv podmínek a délky skladování na funkce nativních a „naložených“ extracelulárních vezikul z mezenchymálních stromálních buněk

Klinické studie ukazují, že terapie extracelulárními vezikulami (EV) je účinná a je vhodné snažit se ji zavést také do klinické praxe. Zde však vyvstávají otázky ohledně správného skladování a přepravy EV. Existuje několik studií, v nichž je popsán vliv skladování na vlastnosti EV, na jejich morfologii, absorpci, obsah složek. V této studii se autoři zaměřili na vliv délky skladování a teploty na bioaktivitu EV. Bylo zjištěno, že EV z mezenchymálních stromálních buněk (MSC) si zachovávají klíčové aspekty své bioaktivity (vaskularizační a protizánětlivý účinek) po dobu až 4–6 týdnů při skladovací teplotě –20 °C a –80 °C a po lyofilizaci. Kromě toho bylo prostřednictvím testů in vitro a modelu hojení ran in vivo prokázáno, že tytéž podmínky skladování umožňují zachování funkčnosti mikroRNA a dlouhých nekódujících RNA v nákladu EV z MSC. Výsledky rozšiřují znalosti o tom, jak je terapeutický potenciál EV ovlivněn podmínkami skladování, a mohou být podkladem pro standardizaci postupů při manipulaci s EV z MSC a jejich skladování pro účely základního výzkumu i pro translační účely.
https://www.isct-cytotherapy.org/article/S1465-3249(22)01025-8/fulltext

Bibliografické údaje: