JID

Exprese pro neutrofily specifické SYK je důležitá v patogenezi kožních nemocí v experimentální epidemolysis bullosa acquisita

Autoprotilátky proti kolagenu typu VII (C7) spouští kožní nemoci, hlavně zánětlivou formu epidermolysis bullosa acquisita. Autoři v předešlé studii identifikovali tyrozinovou kinázu SYK jako důležitou složku v anti-C7 protilátkami indukované experimentální epidermolysis bullosa acquisita. Zatím však nebylo zjištěno, která buněčná linie je zapojená do exprese SYK během nemoci. V této studii autoři zjistili, že omezení exprese SYK neutrofily kompletně chrání před anti-C7 protilátkami iniciovanou kožní nemocí, a to jak makroskopicky, tak mikroskopicky. U myší s delecí SYK v neutrofilech došlo ke snížení kumulace neutrofilů a ke snížení hladin CXCL2 a IL-1β v kůži při léčbě anti-C7. Izolované neutrofily s deficitem SYK tvořily a uvolňovaly menší množství superoxidu, cytokinů a měly sníženou migraci. Entospletinib a lanraplenib, inhibitory druhé generace specifické pro SYK, účinně omezily reakce lidských neutrofilů vyvolané imunitním komplexem a snížily separaci neutrofilů ex vivo zprostředkovanou protilátkou anti-C7 ve vzorcích lidské kůže. Souhrnně tyto výsledky potvrzují, že SYK v neutrofilech hraje klíčovou roli při vývoji a progresi epidermolysis bullosa.
https://www.jidonline.org/article/S0022-202X(23)00010-6/fulltext


Patogenní varianty BRCA1/2 nejsou u karcinomu z Merkelových buněk časté: komplexní molekulární studie 30 případů a metaanalýza literatury

Karcinom z Merkelových buněk (MCC) je vzácný a agresivní kožní neuroendokrinní karcinom. Léčba pokročilého MCC je založena především na inhibitorech imunitních kontrolních bodů. Vysoká míra selhání léčby vyžaduje hledání nových léčebných postupů. Nedávno byly identifikovány varianty BRCA1 nebo BRCA2 (BRCA1/2) u některých MCC, což vyvolalo otázku, zda by jako léčba mohly být použity inhibitory poly-(ADP-ribóza)-polymerázy u vybraných pokročilých případů. Hlavním cílem studie bylo stanovit přesnou frekvenci výskytu patogenních variant BRCA1/2. Autoři studovali sérii 30 MCC a provedli metaanalýzu BRCA1/2 variant v literatuře publikovaných případů. V souboru nalezli pouze jednu patogenní variantu BRCA2. Nízká frekvence výskytu patogenních variant BRCA1/2 v sérii 30 MCC (3 %) byla potvrzena metaanalýzou variant BRCA1/2 v literatuře. Mezi 915 MCC ze 13 publikovaných studií bylo identifikováno pouze 12 patogenních mutací BRCA1/2 (1–2 % MCC), zatímco mnoho dalších variant BRCA1/2 byly varianty neznámého významu nebo benigní. Patogenní varianty BRCA1/2 jsou u MCC vzácné. U MCC s mutací BRCA by však inhibitory poly-(ADP-ribóza)-polymerázy mohly být cennou terapeutickou možností, která vyžaduje ověření klinickými studiemi.
https://www.jidonline.org/article/S0022-202X(23)00068-4/fulltext

Bibliografické údaje: