Transplantation and Cellular Therapy

Perikardiální efuze jako možný projev nemoci štěpu proti hostiteli po alogenní transplantaci krvetvorných buněk

Velké perikardiální efuze (VPE) a srdeční tamponáda mohou být manifestací chronické nemoci štěpu proti hostiteli (cGVHD). V této studii se autoři zaměřili na časovou souvislost s cGVHD, léčbu a dopad na pacienty. V retrospektivní studii bylo 38 pacientů s VPE, což jsou 3 % ze sledovaného souboru 1 265 pacientů po alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk (aHSCT). U 8 z 38 pacientů byla již před aHSCT přítomná kardiomyopatie. Medián doby do výskytu VPE byl 197 dní. Akutní GVHD II–IV. stupně byla častější u pacientů s VPE, stejné to bylo v případě cGVHD. U 29 pacientů se vyskytla také srdeční tamponáda, 32 pacientů podstoupilo urgentní perikardiocentézu a u 2 pacientů bylo zavedeno perikardiální okno. Čtyři pacienti byli medikamentózně léčeni kolchicinem, steroidy, diuretiky a imunosupresivy. Při mediánu sledování 40 měsíců po aHSCT byl medián přežití bez onemocnění 34,2 měsíce u pacientů, u nichž se VPE nerozvinula, a 32,2 měsíce u pacientů, u nichž se VPE rozvinula. Medián celkového přežití (OS) po HSCT byl 50,9 měsíce u pacientů bez VPE, a 32,9 měsíce u pacientů s VPE. Data svědčí pro to, že VPE a tamponáda se mohou vyskytnout v širokém okně po HSCT a léčebnými zásahy jsou perikardiocentéza, steroidy a imunosupresiva. VPE sice nevede k trvalému poškození srdce, ale zkracuje OS.

 https://www.astctjournal.org/article/S2666-6367(23)00043-X/fulltext

Screeningové CT hrudníku před alogenní transplantací hematopoetických kmenových buněk

Plicní komplikace představují hlavní příčinu morbidity a mortality po alogenní transplantaci krvetvorných buněk (aloHSCT). Pro vyšetření plic před aloHSCT se většinou používá rentgen. V této studii autoři využili CT. Ve studii bylo 511 pacientů, hlavně s akutní myeloidní leukémií, myelodysplastickým syndromem, lymfomem a akutní lymfocytární leukémií. Abnormální výsledky screeningového CT hrudníku byly zjištěny u 199 pacientů (39 %). Nejčastěji zjištěnou abnormalitou byl plicní uzel, a to u 78 pacientů (35 %), následovala plicní konsolidace u 42 (19 %), opacifikace u 33 (15 %), bronchitida a bronchiolitida u 25 (11 %), pleurální výpotek u 14 (6 %) a nový primární karcinom u 7 pacientů (2 %). RTG vyšetření odhalilo abnormality pouze u přibližně poloviny pacientů (48 %) s abnormálním CT hrudníku. Ze 199 pacientů s abnormálním CT hrudníku podstoupilo 98 (49 %) další vyšetření a/nebo zákrok před transplantací. Nejčastějším vyšetřením byla návštěva plicního lékaře (32 %) a konzultace s infektologem (24 %). Ve 20 % případů byla provedena plicní biopsie a ve 20 % případů byla po potvrzení diagnózy infekce zahájena antimikrobiální léčba. Pacienti s abnormálním CT hrudníku vykazovali horší celkové přežití, mortalitu bez relapsu a mortalitu související s plicními chorobami ve srovnání s pacienty s normálním CT hrudníku. Studie naznačuje, že předtransplantační screeningové CT hrudníku je přínosné pro odhalení invazivních infekcí a základních malignit a umožňuje provést vhodné intervence před aloHSCT, aby se předešlo potenciálně závažným posttransplantačním komplikacím, aniž by došlo k odkladu aloHSCT.

https://www.astctjournal.org/article/S2666-6367(23)00065-9/fulltext

Bibliografické údaje: