Transplantation and Cellular Therapy

Funkce vaječníků a spontánní těhotenství po HSCT kvůli leukémii před pubertou

Nejčastější pozdní nežádoucí efekt po transplantaci hematopoetických kmenových buněk (HSCT) u žen je poškození funkce vaječníků. Cílem studie bylo zjistit, jak ženám, které podstoupily HSCT kvůli leukémii před pubertou, fungují vaječníky, jaká je četnost případného předčasného ovariálního selhání a spontánního těhotenství. Medián sledování byl 18 let a do studie bylo zařazeno 178 žen. U 106 (60 %) žen bylo třeba indukovat pubertu pomocí hormonální substituce, u 72 (40 %) žen se menstruace dostavila spontánně. U 33 (46 %) z nich se rozvinulo předčasné ovariální selhání, nejčastěji po 5 letech od HSCT. Jako významné rizikové faktory pro předčasné ovariální selhání se ukázaly vyšší věk v době HSCT a kryokonzervace ovariální tkáně. Více než 65 % pacientek, které podstoupily HSCT před dosažením 4,8 let, mělo spontánní menstruaci a téměř 50 % nevykazovalo při posledním hodnocení předčasné ovariální selhání, zatímco více než 85 % pacientek s HSCT po dosažení věku 10,9 let nemělo spontánní menstruaci a potřebovalo indukci puberty pomocí hormonální substituční terapie. Dvacet dva žen (12 %) alespoň jednou spontánně otěhotnělo, přičemž 17 z nich se narodilo živé dítě, 14 žen potratilo, 4 ženy podstoupily legální potrat a 2 ženy podstoupily terapeutický potrat. Tyto výsledky přinášejí doplňující údaje pro lepší poradenství pacientkám a jejich rodinám ohledně šancí na reziduální funkci vaječníků a těhotenství po HSCT.
https://www.astctjournal.org/article/S2666-6367(23)01130-2/fulltext

Extrakorporální fotoforéza jako profylaxe GvHD

Transplantace hematopoetických kmenových buněk (HSCT) je spojená s rozvojem nemoci štěpu proti hostiteli (GvHD), což je spojené s vyšší morbiditou a mortalitou. Extrakorporální fotoforéza (ECP) je jednou z možností, jak GvHD léčit. Zatím však chybí data o bezpečnosti a účinnosti v prevenci GvHD. Autoři vytvořili studii, v níž zjišťovali, zda posttransplantační ECP může sloužit jako prevence GvHD v následujícím roce po transplantaci. Do studie bylo zapojeno 157 pacientů po HSCT, 76 podstoupilo ECP a 81 sloužilo jako kontrolní skupina, léčená standardně. ECP byla zahájena přímo po engraftmentu. Hodnotil se výskyt GvHD, relapsů a úmrtí. Během roku se u 45 pacientů s ECP a 52 kontrol rozvinula GvHD. Nebyly zjištěny žádné rozdíly ve výskytu akutní nebo chronické GvHD, ani v její orgánové distribuci. Analýza per-protokol odhalila významný rozdíl v GvHD mezi ECP skupinou (per-protokol; n = 39 ze 76) a kontrolní skupinou (n = 77), 46 % vs. 68 %. K relapsu došlo u 15 pacientů v ECP skupině a u 11 pacientů v kontrolní skupině. Přežití bez relapsu GvHD, přežití bez komplikací, celkové přežití a úmrtnost bez relapsu se mezi oběma skupinami významně nelišily. Mezi skupinami nebyl rovněž zjištěn významný rozdíl v imunitní rekonstituci. V této studii nebyl zjištěn statisticky významný efekt ECP coby prevence GvHD v porovnání se standardní farmakologickou léčbou.
https://www.astctjournal.org/article/S2666-6367(23)01133-8/fulltext

Bibliografické údaje: