Transplantation and Cellular Therapy

04.04.2023

NK buněčná terapie v léčbě relabujících/refrakterních non-Hodgkinových lymfomů, klinická studie fáze I

Prognóza non-Hodgkinových lymfomů (NHL) není dobrá, proto se vyvíjejí nové terapie. MG4101 jsou alogenní ex vivo expandované NK buňky, které mohou zvýšit na protilátkách závislou cytotoxicitu rituximabu u relabujícího/refrakterního B lymfocytárního non-Hodgkinova lymfomu (r/r NHL). V této studii autoři sledovali bezpečnost a účinnost MG4101 podávaných s rituximabem u 9 pacientů s r/r NHL. Po léčbě MG4101 byl aplikován interleukin 2 a před léčbou rituximabem byl podáván fludarabin s cyklofosfamidem. Výsledky se hodnotily po 6 a 8 týdnech. Nežádoucí účinky grade 1 nebo 2 se objevily u 89 % pacientů. Jeden pacient prožil epizodu masivního uvolnění cytokinů. U čtyř pacientů bylo dosaženo částečné odpovědi, u 1 pacienta plná odpověď, jakékoli odpovědi bylo dosaženo u 55,6 % pacientů. U dvou pacientů bylo dosaženo dlouhodobé odpovědi s nízkou mírou exhaustace T lymfocytů. Autoři se domnívají, že využití alogenní NK buněčné terapie může být vhodné u pacientů s non-Hodgkinovými lymfomy nereagujícími na standardní léčbu.
https://www.astctjournal.org/article/S2666-6367(22)01874-7/fulltext,

Léčba DPd následovaná vysokodávkovou chemoterapií s autologními kmenovými buňkami má u pacientů s relabujícím refrakterním mnohočetným myelomem vyšší efekt než samotná léčba DPd

U pacientů s nově diagnostikovaným mnohočetným myelomem se jako první léčebná volba transplantují autologní kmenové buňky (ASCT). Autoři v této studii zjišťovali účinnost ASCT u pacientů s relabujícím refrakterním mnohočetným myelomem (RRMM). Porovnávali výsledky pacientů s RRMM léčených daratumumabem, pomalidomidem a dexametazonem (PDd) a léčených DPd a následně vysokodávkovou chemoterapií s ASCT. Ve studii bylo 83 pacientů s RRMM, z nichž 21 dosáhlo po léčbě DPd alespoň částečné odpovědi a podstoupilo ASCT. Zbývajících 62 pacientů pokračovalo v léčbě DPd. Kompletní odpovědi bylo dosaženo u 10 (16 %) pacientů s DPd a u 12 (57 %) pacientů s DPd + ASCT. Medián přežití bez progrese byl 17,5 a 42,2 měsíce. Medián celkového přežití byl 38,1 vs. nebylo jej dosaženo. Nejčastější nežádoucí reakce grade 3 a 4 byly myelosuprese a gastrointestinální toxicita, častěji se vyskytly u pacientů z DPd + ASCT skupiny. Nebylo zaznamenáno žádné úmrtí související s léčbou. Pacienti s RRMM, kteří reagují na léčbu DPd a podstoupí ASCT, mají lepší odpověď a délku trvání remise v porovnání s pacienty, kteří pokračují v samostatné léčbě DPd. I když je kombinovaná léčba spojená s vyšším výskytem toxicity, je celkově bezpečná.
https://www.astctjournal.org/article/S2666-6367(23)00040-4/fulltext

Bibliografické údaje:

Titul:	Volume 29, Issue 4
Vydavatel:	Elsevier Inc.
ISBN:	2666-6367
Odkaz na stránky:	https://www.astctjournal.org/issue/S2666-6367(23)X0004-9

Půjčit si tuto knihu