Blood

Specifická stimulace T lymfocytů erytropoetinem u adoptivní imunoterapie

U protinádorová adoptivní T lymfocytární imunoterapie je důležitým faktorem odpovědi expanze a perzistence efektorových buněk. Autoři testovali, zda mohou být T lymfocyty senzitivní k erytropoetinu (EPO) přes ektopickou expresi wild-type receptoru EPO nebo zkrácené formy (EPORm), která posiluje EPO signalizaci v erytrocytárních progenitorech. Oba receptory mohou být exprimovány na lidských T lymfocytech. Ligace EPO indukuje fosforylaci STAT5, což je narušeno netoxickou koncentrací JAK1/2 inhibitoru ruxolitinibu. EPORm má vyšší expresi a má výraznější stimulační efekt (přežití i proliferace T lymfocytů) než wild-type receptor na T lymfocytech. Byly vytvořeny T lymfocyty CAR (chimeric antigen receptor) EPORm s anti–CD19-41BB-CD3ζ, a to tak, aby byla zachována funkce každého receptoru. V přítomnosti EPO měly EPORm-CAR T lymfocyty vyšší ex vivo expanzi než CAR T lymfocyty a zabíjeli efektivněji CD19+ leukemické buňky. U imunodeficitních myší byla i fyziologická hodnota EPO preferenčně expandovat EPORm-CAR T lymfocyty, které měly také výraznou antileukemickou aktivitu. Je tedy patrné, že adoptivní T lymfocyty s EPORm mají vyšší efektor-cíl efekt. Toho by mohlo být využito také v klinické praxi.
https://ashpublications.org/blood/article-abstract/135/9/668/422689/Specific-stimulation-of-T-lymphocytes-with?redirectedFrom=fulltext


Molekulární MRD stav a relaps/přežití po transplantaci u pacientů s NPM1 mutovanou AML

U pacientů s akutní myeloidní leukémie (AML) není výjimkou, že dojde po alogenní transplantaci (alloSCT) k selhání léčby, tj. k relapsu. Mnohé studie identifikovaly přítomnost MRD (measurable residual disease) pomocí flowcytometrie před alloSCT jako prediktor relapsu. Autoři se rozhodli tento postup dále zpřesnit. Analyzovali předtransplantační krev a krevní dřeň pomocí RT-PCR u 107 pacientů s NPM1-mutantní AML. Po cca 4,9letém sledování pacientů měli pacienti s negativní, nízkou (<200 kopií 105ABL v periferní krvi a <1000 kopií v aspirátu kostní dřeně) a vysokou hladinou MRD 2leté celkové přežití 83 %, 63 % a 13 %. Pacienti s nízkou hladinou MRD před alloSCT a přítomností FLT3 ITD (internal tandem duplication) měli horší výsledky. Kombinace těchto dvou variabilit je vysoce prognostická. Nižší hodnoty MRD jsou příznivější, ale toto může být zhoršené přítomnosti FLT3 ITD.
https://ashpublications.org/blood/article-abstract/135/9/680/430249/Molecular-MRD-status-and-outcome-after?redirectedFrom=fulltext

Bibliografické údaje: