The Journal of Immunology September 1, 2019

Integrin se vážící se na trimerní strukturu CD40L a hraje kritickou roli v CD40/CD40L signalizaci

CD40L hraje významnou roli v imunitní odpovědi a je hlavním terapeutickým cílem pro léčbu zánětů. Integrin α5β1 a CD40 se současně vážou na CD40L. Zatím nebylo jasné, zda α5β1 a CD40 spolupracují v CD40/CD40L signalizaci a jak se α5β1 váže s CD40L. Autorům se podařilo najít vazebné místo na CD40L pro α5β1. Některé mutanty CD40L nebyly schopné vazby na α5β1 a tím se také neaktivovaly NF-κB a byla narušena aktivace B lymfocytů, ale stále byly schopné vazby na CD40. Tyto výsledky naznačují, že vazba CD40L s α5β1 má důležitou roli v CD40/CD40L signalizaci. Dalším integrigem, který je zapojený do signalizace CD40/CD40L je αvβ3. Ten je hojně exprimován endotelem a váže CD40L Missence mutace CD40L spojené s imunodeficitem, jakým je hyper IgM syndromem 1 (HIGM1), jsou v clusterech, které zodpovídají za vazebné místo pro integrin. Mutantní CD40L nejsou schopné vázat ani jeden z výše zmíněných integrinů, ale jsou schopné vázat CD40. To naznačuje, že právě porucha ve vazbě na integriny je příčinou HIGM1. Během vazby se tedy vytváří komplex tří molekul, tj. CD40/CD40L a jednoho z integrinů.
https://www.jimmunol.org/content/203/5/1383


Postoperační portální hypertenze zvyšuje aloimunitní odpověď po transplantaci jater od živého dárce u pacientů a v myším modelu

Po transplantaci jater je nutné sledovat hodnoty portálního tlaku u štěpů od živých dárců, což je důležité pro přežití graftu. Portální hypertenze totiž může vést k aktivaci rezidentních jaterních antigen prezentujících buněk, včetně sinusoidálních epiteliálních buněk LSEC, které mají také tolerogenní kapacitu. Autoři zjišťovali vliv portální hypertenze na přežití graftu a antidárcovskou imunitní odpověď z klinických dat a na myším modelu. Pracovali s daty 136 pacientů, které rozdělili dle hodnot portálního tlaku na konci zákroku. Zjistili, že portální hypertenze je výrazně spojená s vyšší reakcí proti dárcovskému štěpu a je příčinou akutní rejekce. Autoři dále zjišťovali mechanismus, který za reakcí stojí. Využili k tomu jaterní buňky myší s a bez portosystémového shuntu. Jaterní buňky z myší bez shuntu měly mnohem vyšší anti-T lymfocytární odpověď než ty, které byly z myší s shuntem. LSEC z myší, které podstoupili „falešnou“ operaci, nikoli však myší s hepatektomií, byly schopné suprimovat odpověď proti T lymfocytům. LSEC z myší po hepatektomii bez shuntu měly nižší expresi MHCI/II a PDL-1, u myší se shuntem byla tato exprese obnovena. Postoperační portální hypertenze zvyšuje aloimunitní odpověď u příjemce po transplantaci štěpu od žijícího dárce, a to i vinou narušené supresivní kapacitě LSEC.
https://www.jimmunol.org/content/203/5/1392

Bibliografické údaje: